Vlastní blbost....

Dneska (25.4.08) jsme měli poslední praxi v nemocnici před maturitou. Včera se profesorka rozhodla, že nám dnes nebude vůbec radit a nic nám připomínat, máme se prostě snažit jako bysme maturovali. Asi si dovedete představit tu nervozitu a o to víc, když jste byli obětí seřvání profesorkou předchozí den. Jako každé ráno v nemocnici jsme si zkontrolovali dokumentaci pacientů, co máme a nemáme udělat. První se měří pacientům glykémie (měření cukru v krvi), potom odběry krve a pak hurá na hygienu a rozdávání léků před snídaní, píchnutí inzulínu, snídaně, léky po snídani, bandáže DK, převaz ran, utírání povrchů, masáž zad, občas nějaký přebalení a dalších milion věcí... Ale abych se vrátila na začátek...:)
Ráno jsem teda zkontrolovala dokumentaci u mojich 3 pacientů. Všimla jsem si že mám na stolkuna sesterně připravenou ampulku na odběr. Aktivně jsem si připravila pomůcky a s dobrým pocitem jsem odpověděla na otázku třídní profesorky, že si chystám pomůcky na odběr svýho pacienta. Vzala ampulku, zkontrolovala jméno a najednou s jejim úšklebkem říká: "Ale Dano!" Tázavě jsem na ní koukla. Pokračovala..."Tohle je žlutá ampulka na moč, a mimochodem v ní už moč je!" V tu chvíli jsem nevěděla jestli jí mám poprskat smíchy nebo si praštit hlavu o stůl. Neudělala jsem ani jedno, jen sem vykulila oči a pak se pousmála... a šla dělat jinou práci. Když jsem to říkala holkám, výbuch smíchu nechyběl:D Aby jste rozumněli (pokud nerozumíte): V ampulkách na odběr krve bývá tekutina nebo gel na to, aby se odebraná krev nesrazila, no a já si jí spletla s močí:D
Někdy je lepší se svý blbosti radši smát a mít další vtipnou historku v životě, než mít z toho blbou náladu a bejt naštvaný na lidi kolem sebe, který ani nevědí co se stalo...
Ta moje blbost mě nikdy nepřestane udivovat:D
A mimochodem, později když jsem stlala postel pacientovi, přišla na pokoj třídní a oznámila mi, že jsem zapomněla na odběr krve. Ukázala mi 4 ampulky a s poznámkou: "Jsem na vás u maturity zvědavá, vy nádhery!!" odešla z pokoje... Všech 6 pacientů co bylo na pokoji nestačili koukat! I takto se dá chválit...:)
Ale jinak se nebojte žákyň v nemocnici... Pokud vás nezabijem nebo neuděláme jinou újmu na zdraví, jste v pohodce;)

Problém? Problém!

Jen tak si s kámoškou Verčou sedíme na Slavii před OC...Svítilo sluníčko, tak to bylo příjemný... a jako vždy jsme rozebíraly různé věci a problémy a dneska to bylo v extrémně blbý náladě. Je zvláštní jaký má každej člověk problémy a jakým způsobem je řeší. Někdo dává najevo(úmyslně nebo neúmyslně) že má špatnou náladu a že zrovna řeší nějaký problém, jiný to zase schovává a dělá jakoby nic. Proč? Nevím jestli je na to odpověď... Možná čekáme nebo chceme aby se nás někdo zeptal co se děje a ti druzí se těmto otázkám raději vyhýbají, a proto to nedávájí znát... S Verčou jsme se schodly na tom, že patříme do první skupiny, ale ne s tím, abychom byly zajímavější a aby za náma všichni chodili a ptali se co se děje, ale proto že věci prožíváme víc emocionálněji...a určitě nejsme jediné:) Když si takhle čas od času vzájemně vylijeme srdce, nakonec stejně zjistíme že jsou horší věci...ale my to zrovna řešíme teď a ty "horší" věci teprve příjdou...bohužel...
Také jsme pozorovaly lidi kolem nás...někdo pospíchal, někdo se pomalu ploužil, někdo seděl na lavičce jako my, buď sám nebo s někým. Říkaly jsme si, že každý člověk kolem nás má problémy i když se směje a dělá jakoby nic, přesto je mají... K čemu nám ty problémy vůbec jsou? Otevřou nám oči, když je nějakým způsobem vyřešíme nebo se o to snažíme? No?

Nevim jestli to dává smysl.... omlouvám se za to....:)

°°Příběh z gynekologického prostředí...°°

Také důvod
Na ambulanci gynekologického oddělení v Kutné Hoře přišla asi šestnáctiletá slečna k přerušení těhotenství.
"Kdo je otec?" zeptal se primář MUDr. Vladimír Pásler.
Slečna nevěděla.
Za chvíli další interrupce a opět tak asi šestnáctka.
Dr. Pásler již kroutil znechuceně hlavou: "A kdo je otec?"
"To nevím, pane primáři."
Dr. Pásler se dopálil a začal trochu moralizovat. Vedle stojící zástupce MUDr. Novodvorský jej ale zmírnil:"Pane primáři, venku je teď zima, teď není čas na představování."

Sliby....chyby?:)

Taky tak často slibujete? "Jooo, já to PAK uklidim, opravdu, slibuju!!" V jedný nejmenovaný rodině tuto větu slyšim velmi často...ne že bych s tou rodinou měla něco společnýho(kromě DNA):)) To je všechno já to udělám potom potom potom...ale pak to "potom" dopadá takhle = týden hromada hadrů na jednom místě...takhle vypadá "já to pak udělám"....:D



(Teď sem si sice vykopala hrob, ale to nevadí:D)

Nedorozumění

Na příbramské interně zahájily svou nemocniční praxi žákyně 2. ročníku SZŠ. Byla to ještě nezkušená děvčata, o chodu nemocnice měla představy mlhavé. Instruktorka je poslala pro rozkoukání na na pokoje, aby se zeptaly pacientů, zda něco nepotřebují.
Jedna dvojice nesměle vstoupila na mužský pokoj. A zda mají nemocní nějaké přání. Jeden mladý pacient je s rozpaky požádal, aby mu přinesly vázu.
"Vázu? Tu my nemáme. Já nevím, já se zeptám, " odpověděly udiveně.
"Ale máte, ještě ráno jsem ji tady měl."
"No tak to ji asi sestry odnesly. Kytky byly už zvadlé."
"Jaké kytky?" Divil se zas pacient.
"No na co tedy chcete tu vázu?" Divení nemělo konce.
"Potřebuju se vymočit, ale už honem!" naléhal pacient.
No a pak se ukázalo, že chtěl láhev na moč, či tzv. bažanta, či tzv. vázu. Ale tentokráte bylo už pozdě.

....

Ve Slanym u babičky a dědy jsme uklízely s mamkou a Kájou sklep...Byly tam 3 krabice knížek. Zeptala jsem se mamky, jestli tam jsou jen Bible nebo i nějaká beletrie...s mojim překvapením tam bylo něco málo z beletrie...a jelikož mám trochu čtecí období, asi 5 knížet jsem si dlouhodobě vypůjčila...:)(Díky babi a dědo) jedna z nich se jmenuje Injekce, které nebolí od Svatopluka Káše a jelikož je mi toto téma blízké a příběhy jsou krátké, nějaké sem budu z knížky opisovat....:)
Tak hezké čtení a snad se i pobavíte;)