no...

Když mi příjde něco krásnýho, tak čas utíká tak rychle, ale když je něco nepříjemnýho tak to utíká hrozně pomalu a hrozně se to vleče. Proč hezký a příjemný věci odcházej v nepravou chvíli a ty horší v nás přetrvávají?? Proč člověk, na kterym mi záleží odchází a já nevim proč? Nic s tim neudělám, aby to nebylo ještě horší...bohužel...zkousnout, nechat uvnitř a jít dál...tolik lidí to dělá...

Svoboda?

Jsou 2hodiny a 38minut ráno a asi před 15minutami jsem dočetla jednu velmi zajímavou knížku, kterou jsem měla přečtenou za u mě neuvěřitelné 4dny(čtení ve škole a v mhd a v práci). Knížka se jmenuje Upálená zaživa od autorky Souad.
Její příběh se odehrává v Předjordánsku. Její smůla a vina byla ta, že byla žena! Její život měl v moci otec a později bratr. Žili ve vesnici, kterou nechtěla jmenovat(ze strachu). Její otec patřil k bohatším obyvatelům, byl obchodník se zeleninou a ovčí kůží. Měli hezký dům, jako jedni z mála měli teplou vodu.
Souad měla dvě starší sestry, pak byla ona a nejmladší byl bratr. Matka porodila celkem 14 dětí, z toho přežili jen oni 4, ostatní byly dívky, tak je matka udusila. Žena tam nemá žádná práva. Nesmějí chodit samy bez matky nebo sestry, musejí chodit rychle se sklopenou hlavou a počítat kroky, pracovat rychle, hbitě, přesně bez jediné chybičky. Pokud se chybička vloudí, čeká jí výprask hubeným nebo tlustým páskem, tahání za vlasy, kopance, škubání vlasů... Pokud se žena podívá na muže a někdo jí vidí a udá, na rodinu padla hanba a dívka je považována za kurvu a to jí zůstane po zbytek života. Jedno z mnoha pravidel a zákonů, které určují jen muži je, že otec provdává své dcery postupně od nejstarší po nejmladší dceru.
Souad popisuje svatbu své nejstarší sestry. Byla krásná, trvala 3 dny, čim víc na sobě měla nevěsta zlata, tim líp, a když měla boty, byla považována za velmi bohatou. Muž si bral ženu pannu, musela být čistá. Při svatební noci měli novomanželé speciální bílé prostědadlo, které po milostném aktu vyvěsili na balkon, aby celá vesnice viděla kontrast "červená na bílém". Celá vesnice pak jásala. Souad měla smůlu že její druhá starší sestra nepochytila tolik krásy, tak trvalo dlouho než si o ní nějaký muž požádal. Souad tajně číhala na jednoho vyvoleného muže, který se jí líbil. Trvalo dlouho než si jí všiml. I on u ní našel sympatie a promyšleně si domluvili že se budou scházet. Asi po 3 nebo 4 schůzce začal muž naléhat, ze strachu že ho Souad ztratí podlehla. Naneštěstí otěhotněla. Těhotenství skrývala 5 měsíců. Kdyby na to někdo přišel, byla by to jasná smrt.. Asi po těch 5 měsících na ní otec uděřil, že ví že je těhotná. Nepodařilo se jí to už skrývat. Otec svolal rodinnou poradu, kde byl on, matka, bratr, vdaná sestra a švagr. Souad poslouchala za dveřmi co řeší. Vyslechla jen to, jak švagr říká že se o ní postará, ale že rodiče nesmějí být doma. Souad nemohla spát, bála se každého pohybu, který otec nebo švagr udělá. Prožívala peklo. Jednoho dne se ho bohužel dočkala. Rodiče odešli do města, sestry byly u zvířat nebo na poli a ona byla sama na dvorku. Kontrolovala hlavní vrata, od kud by mohl švagr přijít. Přišel... přistoupil k ní, ona měla hlavu svěšenou dole, nemohla se na něho podívat, a on řekl:"Já se o Tebe postarám!" V tu chvíli ucítila něco v první chvíli studeného na hlavě, pak jí to začala pálit. Uvědomila si že jí hoří vlasy, hlava, záda, ruce, prsa...utíkala, plácala se, aby oheň zastavila, marně... pak se probrala v autě jak jí veze do nemocnice. Hlavu měla přiškvařenou na hruď, páchla, cítila jen bolest, jestli vůbec ještě cítila...pak upadla do bezvědomí a probrala se v nemocnici, kde jí ošetřovatelka táhla za vlasy do koupelny aby jí kvůli pachu osprchovala studeným proudem vody..byla na pokoji ještě s jednou popálenou dívkou, která na tom byla ještě hůř...
Toto je jen velmi stručný úryvek příběhu...z daleka jsem nepopisovala detaily...
Cítíme se uvěznění, že nám stále někdo něco poroučí, že nemáme žádnou svobodu, nemůžeme si dělat co chceme, chodit kam chceme,...? Můžeme se smát kdy chceme, mluvit kdy chceme(většinou), brečet, říct svůj názor, odporovat, můžeme se svobodně rozhodovat...můžeme cokoli... Proč si stále na něco stěžujeme? Vždyť se máme v podstatě dobře...zdaleka neznáme osudy mnoha dětí, dívek, žen, které jsou obětmi zločinu ze cti...

....."Blíží se ke mě. Je to můj švagr Hussein v pracovním oděvu, ve starých kalhotách a triku. Dojde až ke mě a ptá se: Ahoj, jak je? a usmívá se. Má v ústech stéblo, žvýká je a pořád se usmívá: Postarám se o tebe."......

"Nenávidím tu ženu. Dovede mě do koupelny a namíří na mne proud vody aby mě umyla. Říká, že tolik páchnu, že se jí chce zvracet. Páchnu, pláču, jsem jak odporný zahnívající odřezek, jako mršina, na níž vylijí vědro vody. Jako výkal v záchodové míse, zatáhne se za splachovadlo a je konec. Zemři. Voda mi strhává kůži, křičím, pláču, prosím, krev teče až ke konečkům prstů. Nutí mě zůstat stát".....

No, jsem ráda tam kde jsem....Určitě tu knížku doporučuju....konec nepovím...a když si knihu přečtete, dozvíte se co se stalo s dítětem od Souad...Stojí to za to!