Kázání

Každý z nás určitě někdy zažil, když mu rodiče či prarodiče nebo vrstevníci radili do života… Je dobrý kdybys, měla bys, musíš udělat, kdybys neudělala tohle, nemuselo by se stát tamto, dej si pozor co říkáš a před kým to říkáš, nikoho nepomlouvej, může se to obrátit proti Tobě…atd.
Proč nám to jen říkaj? Někdy mi to připadá jako zbytečná buzerace… ale můžu říct, že tohle už naši rodiče vzdali…asi pochopili, že to nemá cenuJ (Ale třeba je to škoda).
Proč to tedy píšu. Strávila jsem nějaký čas u babičky. A to znamená, že mě nějaký kázání neminulo… Bála jsem se toho, ale tentokrát mi to nevadilo. Asi kdybych tu byla o týden víc, tak bych měla jiný názor, ale 4 dny jsou v pohodě…
Ty rady co mi babička říkala… někdy jsem je už slyšela, a teď se obnovily. Není špatné mít někoho na blízku, kdo to občas připomene… Prvních 5 minut se dá zvládnout, ale dalších 15 minut je už těžké vnímat… snad jsem nepřišla o nic životně důležité, i když je to všechno životně důležitý… Babička to nemyslí špatně, jen má o nás strach a chce, abychom se měli dobře. Vždyť na tom není nic špatného přeciž… Mám tendence dělat to samý, ale snažím si to nechat na staří a pro moje děti…chudáci:D